Aj II.

Aj II. (trůnním jménem: Chepercheperure)
faraon (král) Horního a Dolního Egypta
Portrét
Předpokládaná reálná podoba Aje (ve středním věku) z dílny známého sochaře Thutmose, působícího v Achetatonu. Umělec byl známý svým realistickým zpodobňováním portrétovaných osob. (Egyptské muzeum, Berlín).
Doba vládycca 4 roky přibližně v l. 1329-1325 př. n. l. nebo 1318–1315 či 1314 př. n. l.
Korunovacezřejmě Théby (dnes Luxor)
Tituly„faraon (král) Horního a Dolního Egypta“..., v době před usednutím na trůn: „Božský otec“ (tj. tchán faraona), „nosič vějíře po pravici krále“, „správce všech koní pána Obou zemí“, „pravý královský písař“, „velitel lučištníků“, „vezír“ (tj. regent) ad.
Narozenísnad v Ipu (tj. dnešním Achmínu)
Akhmim
Úmrtísnad cca 1325 nebo cca 1315 či 1314 př. n. l.
asi Théby
Pohřbenhrobka zv. Opičí KV (dříve WV) 23 v Západním údolí/Údolí opic, západním výběžku Údolí králů u Théb (dnešního Luxoru)
PředchůdceTutanchamon
{{{typ dědice}}}při smrti zřejmě bez mužských dědiců, dědičkou pravděpodobně mladší dcera Mutnedžemet, choť faraona Haremheba
NástupceHaremheb
ManželkyI. neznámá dáma
II. dvorní dáma Tej
III. pravděpodobně královna-vdova a zřejmě i vnučka Anchesenamon
PotomciI. zřejmě královna Nefertiti
II. zřejmě královna Mutnedžemet
III. pravděpodobně syn Nachtmin, důstojník a princ Egypta
Rodzřejmě rod kněze Juji
Dynastie18. dynastie
Oteczřejmě Juja, vysoký kněz a úředník
Matkazřejmě Cuja, velekněžka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aj II. nebo také Aje II. (zastarale též Eje, angl. Ay, Aya, Aja, něm. Eje, v publikacích se většinou píše bez řadové číslovky!), řecky Acherres,[pozn. 1][1] byl předposledním (třináctým) panovníkem 18. dynastie ve starověkém Egyptě v období Nové říše.

Původním jménem (tzv. nomen) se jmenoval: „Aj“. Později mu byl udělen titul „Božský otec“, díky němuž se v egyptštině psal jako: „Iti Neczer Aj“ (příp. „It netjer Ay“ atp.), tedy: „Božský otec Aj“. Jeho celé královské trůnní jméno (tzv. prenomen) znělo: „Chepercheperure, iri Maat, což se dá přeložit jako: „Věčné jsou projevy R(e)a, který dělá, co je správné“. Toto jméno se obvykle zkracuje na pouhé: „Chepercheperure“, což překládáme přibližně jako: „Věčné jsou projevy R(e)a“.[2][3][4] Pod tímto jménem byl Aj oficiálně znám svému lidu či cizím státům.

Aj byl nástupcem mladičkého faraona Tutanchamona, za kterého – s pomocí generála Haremheba – v době jeho nezletilosti již spoluvládl jako jeden z regentů.

Ajova vláda (dlouhá minimálně 3 roky a maximálně 4 roky, většina egyptologů ji označuje za necelou či zhruba 4letou; poměrně často chybující staroegyptský historik Manéthó/Manehto pak uvedl 4 roky a 1 měsíc[1]), za níž pokračoval ústup od radikálních reforem faraona Amenhotepa IV./Achnatona, uzavřela kontroverzní Amarnské období.

Aj II. panoval dle novějších propočtů českých egyptologů přibližně v letech 1329–1325 př. n. l. nebo 1318–1314 př. n. l.[5][6] či popř. 1318–1315 př. n. l.[7] Vedle těchto údajů můžeme najít i další přibližná data vlády, vztahující se např. k letům: 1352–1348, 1339–1335, 1337–1333, 1327–1323, 1325–1321 či 1323–1319 př. n. l.

Ajovým nástupcem se stal zmíněný Haremheb (angl. Horemheb, něm. Haremhab).

Aj II.
varianty hieroglyfického zápisu
<
nTrit
f
iA2ii
>

Doslovný přepis kartuše v latince: ˁjtj-nTr ay.
Tento přepis egyptologové transformují do tvaru jména:
„Iti Neczer Aj“, tedy: „Božský otec Aj.“

<
raxprxprZ2
D4
Aa11
>

Doslovný přepis kartuše s nezkráceným
trůnním jménem Aje II. v latince: ˁxpr-xprw-ra jrj-mAat.
To se přepisuje do podoby jména:
„Chepercheperure, iri Maat“, tj.: „Věčné jsou projevy
R(e)a, který dělá, co je správné.“

Jedno z mála vypodobnění Aje II. jako faraona. Sochu si později přisvojil Ramesse II., který ničil a zahlazoval památky na osobnosti amarnského období, k nímž Aj přináležel. Socha se nachází v Achmínu, k němuž měl Aj blízké vazby.


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

  1. a b VERBRUGGHE, Gerald P.; WICKERSHAM, John Moore. Berossos and Manetho. Introduced and Translated. Native Traditions in Ancient Mesopotamia and Egypt. čtvrté. vyd. Michigan: University of Michigan Press, 2003. 239 s. ISBN 0-472-08687-1. S. 199. 
  2. Různé podoby jména Aje II. v hieroglyfech a hieroglyfických královských kartuších v článku: Ay. The Royal Titulary. [online]. [cit. 2016-02-16]. Dostupné online. 
  3. SILIOTTI, Alberto. Údolí králů. Thébská pohřebiště a chrámy. podrobný průvodce. [s.l.]: [s.n.] S. 44. 
  4. SCHLÖGL, Hermann Alexander. Das Alte Ägypten: Geschichte und Kultur von der Frühzeit bis zu Kleopatra. München: C. H. Beck, 2006. 517 s. ISBN 978-3-406-54988-5. S. 247. 
  5. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Ilustrovaná encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Karolinum, 1997. 488 s. ISBN 80-7184-446-2. S. 478. 
  6. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. první. vyd. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 519. Jde o přepracovanou a doplněnou publikaci: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta z r. 1997. 
  7. BAREŠ, Ladislav; VESELÝ, Rudolf; GOMBÁR, Eduard. Dějiny Egypta. první. vyd. Praha: NLN, 2009. 832 s. ISBN 978-80-7106-971-3. S. 711. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search